hodně podně

Tahle akce už je trošku staršího data, takže se prosím vás nedivte a nezlobte, kdybych si náhodou trochu vymýšlel. 

Do Brna jsme vyrazili dřív a navštívili v místní nemocnici našeho polámaného manažera Toma (nekecám). Sami se ho zeptejte, jak nebezpečné je brát si na kola tatranku! Já jsem například na tatranky od té doby úplně zanevřel a nedám si ani v leže na gauči. 
Sám název – sraz hokejových fanoušků – napovídal, že by velké veselí mohlo provázet celý večer. A já byl veselý hned na začátku. Úkol zněl jasně: jedem z dálky, musí být na místě základ bicích. A byl? To zjistíte tady http://www.youtube.com/watch?v=Lw8BGIjJ_Tk. Bez tomu a kotle jsem ještě koncert nehrál... Zpětně děkuju, ani nevím komu, za půjčení kopáku. Přes odkaz jste si taky mohli všimnout, že jsme ten večer hráli v dresech nabytých od fanoušků různých klubů. A já se ptám – komu z vás (Kiki, Irčo, Eliško, Martine) to bylo příjemné? Mít na sobě cizí smrdutý dres, který škrábal jak jsem se do něj ještě potil já, posunulo tuhle akci na úroveň fetiš koncertu. Každopádně atmosféra před podiem byla výborná a to i přes tvrdý fakt, že to byl finální večer celého (3 denního) srazu. 

Hráli jsme, hráli a najednou se zvedl vítr, potrhal plachty, převrátil Kristýnku a odnesl ten chudý zbytek bicích. 
(jestli kecám se dozvíte na konci reportu nebo co to vlastně je). Zpáteční cesta byla poklidná. Kecám. Konec. 
(a děkujem pořadatelům a fanouškům muziky a sportu za výbornou akci!)