hodně podně

Jak už to bývá zvykem, asi každý, má chuť se podělit o zážitky strávené v příjemné společnosti či zábavné atmosféře s ostatními. Ani u nás tomu není jinak. Jelikož od našeho posledního CD došlo v kapele k několika změnám, rozhodli jsme se pro další změnu – naše nové CD nahrajeme ve studiu a vybrali jsme si studio KOCIS (s Lubošem se známe z mnoha koncertů a přeci jen je to podle nás jedno z nejlepších jihočeských studií a přiznáváme, máme to blízko).

Nejaktuálnější info o postupu naleznete na našem FB profilu, kde jsme založili a pravidelně aktualizujeme fotoalbum.

S pocitem, že se bicí stihnout nazvučit a nahrát za jediný den, vyrazil František svým Favoritem plným bubnů v pátek v 9:00 směr Sezimovo Ústí do studia k panu Kocourkovi. Nemaje vůbec žádné zkutečnosti s profesionálním nahráváním, se postupně oťukal a s Lubošem postavili a nazvučili společně bicí a mohlo se začít. Jakmile jsme mohli začít nahrávat první song, dorazil velmi významný support ze strany Elišky. Eliščin hlas se proměnil v kytary, dechy i zpěvy v jednom, a navíc určoval aktuální pozici v songu. Jako první se nahrávala Vojna a mír. I když František tvrdil, že by se měla „zmáknout rychle a že je snad nejvíc easy“, spolkla skoro 4 hodiny času… Jako další následovaly nové songy, které jsme pro vás letos vytvořili v naší útulné zkušebně s rozměry 3m čtvereční a po nich už známé hity jako Holka Sporná, Melichar či Prázdný ráno.

V pátek jsme skončili ve čtvrt na devět večer a na sobotu si nechali 4 poslední věci. Mezičas František pod dohledem Toma strávil na maturáku soběslavského gymplu (Luboš to nazval „nezodpovědným přístupem“).
Nadcházející den se vydal František se svým šálkem kakaa, Eliška a manager Tomáš opět na „devítku“ do studia. Poté co si František na parkovišti před studiem namixoval svůj lahodný drink, se s podporou saxofonu, kytary, zpěvu a basy (Elišky), dodělaly zbývající 4 kousky.

Jelikož tentokrát nebyl čas si sbalit svačinu s sebou jako v pátek, vyrazili jsme proto podpořit nezdravé stravování k panu MekDonaldovi. Aby toho nebylo málo, František se s odpuštěním přežral tak, že se posadil na křešlo, zapojil svá nová sluchátka do MP3 a ztrhán výkonem za bicími, burgery v břiše a kocovinou z pátečního večera usnul. Naštěstí bicí byli kompletně uloženy v PC.  Mezi tím vznikala do sedmi hodin basová linka ke dvěma věcem. Naladit a nazvučit basu, byl ovšem také dosti zajímavý technický zážitek. Bylo potřeba vypodložit snímače strun tak, aby do nich šlo vlnění rovnoměrně. Po vyzkoušení všech možných gumiček, parfémovaného stromečku do auta a kartonu z krabic, nás zachránil pivní podtácek!